Vyšetření k odhalení funkčních poruch jícnu
Princip
Pacient polkne sousto (tekuté, poté polotuhé a nakonec tuhé) s radiofarmakem, přičemž je současně spouštěno snímkování (frekvence snímky za sekundu), které trvá jednu minutu. Následně je možno hodnotit jak rychlý a plynulý je polykací akt, zda je přítomna porucha motility, případně zda dochází k váznutí sousta a v jaké lokalizaci se porucha nachází. Na toto vyšetření může navázat scintigrafická detekce gastroezofageálního refluxu (viz dále).
Co Vám řekneme
Zda nacházíme známky funkčních poruch jícnu, zejména pokud není morfologická příčina potíží pacienta zjištěna
Typické indikace
• obtíže s polykáním
• dysfagie (transport tekutin, polotuhého i tuhého sousta)
• podezření na poruchy motility jícnu
• aspirace/podezření na aspirační pneumonii
Detekce gastroezofageálního refluxu (GER)
Stanovení GER neinvazivní cestou
Princip
Při vyšetření k detekci gastroezofageálního refluxu (GER) je doplněn objem žaludku pacienta o cca 250 ml tekutiny. Následně je za klidových podmínek a po provokaci (při Valsalvově manévru či kašli se zvýšením nitrobřišního tlaku) vyvolán gastroezofageální reflux za současného snímání dynamickou scintigrafií. Jedná se o přímé zobrazení GER s průnikem radiofarmaka ze žaludku do jícnu.
Co Vám řekneme:
Potvrdíme přítomnost GER
Typické indikace
• podezření na gastroezofageální reflux
Očekávaný přínos
• zobrazení průběhu gastroezofageálního refluxu
Výhody
• neinvazivní funkční vyšetření
• přímé zobrazení refluxu
Nevýhody
• oproti gastroskopii nemožnost odebrání případného vzorku sliznice
Kontraindikace
• relativní – těhotenství (pouze z vitální indikace)
• relativní – laktace (nutno přerušit kojení minimálně na 12 hodin)
• absolutní kontraindikace nejsou
Postavení v rámci diagnostických metod
A. gastroskopie + pH-metrie
B. scintigrafická detekce gastroezofageálního refluxu
Klinický komentář
„Gastroezofageální reflux má většinou poměrně typické projevy, takže jeho přímé zobrazení není někdy vyžadováno. V rámci vyšetřování GER se uplatňuje pH-metrie, kdy je do jícnu na 24 hodin zavedena sonda měřící jeho pH. Před tímto vyšetřením bývá vyžadována gastroskopie s vizuálním zhodnocením regionálních poměrů a případných následků GER (samozřejmě s možností odebrání bioptického vzorku).
Scintigrafické zobrazení refluxu je tedy většinou využíváno až v druhé linii. Lze zvážit u pacientů, kteří odmítají či netolerují pH-metrii (sondu). Scintigrafii též lze využít v rámci diferenciální diagnostiky, kdy terapie GER selhává a pacient má nadále příznaky, přičemž má eventuálně negativní výsledky ostatních vyšetření.
Vyšetření je někdy vyžadováno spolu se scintigrafií jícnu a vyprazdňování žaludku ke zhodnocení funkce horní části trávicího traktu a umožňuje tak komplexní vyšetření spolu s ostatními vyšetřovacími metodami, zejména při podezření na poruchy motility.“
Podrobné informace o vyšetření
Očekávaný přínos
• dif.dg.: obtíží s polykáním, pocitu váznutí sousta či s nimi spojených obtíží (bolestí), či podezření na možnou poruchu polykání (např. aspirace, aspirační pneumonie – event. neurologická příčina)
Výhody
• neinvazivní funkční vyšetření
Nevýhody
• z principu vyšetření vyplývá nemožnost event. odebrání bioptického vzorku, což však zajistí gastroskopie, pokud nebyla provedena předem
Kontraindikace
• relativní – těhotenství (pouze z vitální indikace)
• relativní – laktace (nutno přerušit kojení minimálně na 12 hodin)
• absolutní kontraindikace nejsou
Postavení v rámci diagnostických metod
A. gastroskopie/video (event. + CT hrudníku s kontrastem)
B. scintigrafie polykacího aktu (eventuálně videoflouroskopické vyšetření polykacího aktu)
Klinický komentář
„Dysfagie má řadu příčin od neurologických přes organické či funkční, proto i diferenciální diagnostika je komplexní. Dysfagie může vést až k aspiracím a aspiračním bronchopneumoniím.
Základními vyšetřeními při podezření na poruchy motility jícnu či při dysfagii (která může mít původ v orofaryngeální oblasti či jícnu) s potenciální organickou příčinou jsou endoskopické metody (gastroskopie), které používáme k vizualizaci (a případném odběru vzorků) dané oblasti. Výhodnou pak může být kombinace s ultrasonografií – endoskopická ultrasonografie, které blíže zhodnotí potenciální útvary ve stěně jícnu či pomůže zacílit vlastní biopsii.
Doplněním může být CT hrudníku se zaměřením na oblast jícnu s použitím kontrastní látky, které je většinou využíváno ke stagingu nádorů. Alternativou je pak i MRI.
Nicméně vlastní poruchu motility lze ozřejmit a prokázat scintigrafickým vyšetřením, které je z principu neinvazivní. Má omezenější výpovědní hodnotu, pokud problém je lokalizován v orofaryngeální oblasti.
Alternativou je videoflouroskopické vyšetření polykacího aktu, která je rovněž využívaná při aspiracích a aspiračních pneumoniích, kdy je podezření na poruchy motility jícnu či orofaryngeální oblasti.“
Příprava pacienta na vyšetření
Průběh a délka vyšetření: celková doba vyšetření 10 minut
Příprava: nalačno, nekouřit 4 hodiny před vyšetřením, při diagnostice vysadit léky ovlivňující motilitu jícnu, při posouzení efektu léčby medikaci nevysazovat